Léčení u nezletilých.
Petr
Dobrý den. Již několik let máme velké výchovné problémy s naším, dnes již 16ti letým synem. Začaly již na základní škole zhoršujícím se prospěchem, problémy s kolektivem, učiteli. Ve 13ti letech začal kouřit a zřejmě i experimentovat s drogami. Dnes je situace naprosto šílená, pro neustále se opakující problémy s krádežemi doma a nerespektování naprosto žádných pravidel, které jsme se pokoušeli zavést jsme v situaci, kdy byla soudem nařízená ústavní výchova. Byl umístěn v diagnostickém ústavu ze kterého ještě ten den utekl, během necelého měsíce byl policií třikrát vrácen a vždy znovu utekl. Přivážen je podle vychovatelů pod vlivem drog - jakých nevíme, jelikož ho policie místo na detoxikační jednotku vozí do výchovného ústavu. On tvrdí, že drogy nebere, jen prášky na nervy. Jeho stavy jsou ale takové, že je zcela mimo v čase, vrávorá, neví kde je. Později má neustále pocit, že ho pronásleduje policie, všude na něj číhají, honí ho po lese, svítí mu baterkou do očí ... Můj dotaz zní: máme jako rodiče nezletilého nějakou šanci na jeho umístění v psychiatrické léčebně ze které by nemohl utéci? Připomínám, že jeho ochota spolupracovat s kýmkoli na čemkoli je nulová, dobrovolné léčení nepřipadá v úvahu. Děkuji za odpověď.
Odpověděl: Jana Justinová
Dobrý den, pokud je synovi 16, jste za něj ze zákona zodpovědní a tím pádem máte i možnost dát ho na nedobrovolné protitoxikomanické léčení, i bez jeho souhlasu. Tolik teorie, praxe je trochu složitější: 1. nevím, jak to máte momentálně se zodpovědností za syna, spadá na Vás nebo už na diagnostický ústav? Kdyby šlo o druhou variantu, bylo by zřejmě třeba domlouvat se o celé věci s nimi. 2. státní psychiatrické léčebny mají sice ze zákona povinnost přijímat nedobrovolné léčby, dělají to ale velmi nerady, protože úspěšnost takových programů je opravdu dost malá a považuje se to za krajní a ne příliš šťastné řešení. 3. i z takového zařízení není nemožné utéct, o což by se pravděpodobně Váš syn brzy pokusil. 4. není mi jasné, proč mu doposud nebyly provedeny testy na přítomnost drog v organismu. takhle má samozřejmě dobrý argument proč klást tvrdý odpor (na druhou stranu je mi jasné, že možná žádný žádný argument ani nepotřebuje). Chtělo by to tedy asi víc spolupráce a komunikace - jednak s ústavem jednak se synem - jak si představuje dál vlastní život, co chce dělat, proč - jestli - drogy bere, v čem mu pomáhají, co mu dávají a čím by se to třeba dalo nahradit. Dokud je takhle negativně nastaven tak Vám ho pravděpodobně v žádné léčbě "nespraví".
Zpět