Perník
Karkulka
Naše dcera (17) v tom jede nevíme přesně jak dlouho, ale jakmile jsme to zjistili zpanikařili jsme a začali jí vyhrožovat. Načež utekla z domu a my ji našli asi po 3 dnech v peníkovém doupěti úplně sjetou, pak jsme ji několi dnů hlídali doma, než jsme vyřídili detox v nemocnici. Nato jsme ji dali do psychitr. léčebny. Vše jsme dělali proti její vůli, ale tenkrát to byla "jedinná" možnost. Dnes už je doma, našli jsme jí práci (kde je hlídaná), ale stejne si občas (nevíme jak občas) šňupne. Vyhrožujeme ji psychiatrií, které se opravdu bojí. Je to ale život pod psa. Ona nás za to nenávidí. Co můžeme dělat dál?
Odpověděl: Tomáš Harant
Dobrý den, Vaše zděšení z beroucí dcery a následná "nařízená" léčba, hlídání, vyhrožování... se dá sice částečně pochopit... není to ale úplně ta nejideálnější cesta. Zároveň se ani nedivím dceři, že Vás za to zrovna nemiluje. Spíše než jít na věc takto silově bych volil zjistit si o drogách, závislosti co nejvíce (napište odkud jste a já Vám zkusím vyhledat nějaký kontakt na kolegu přímo ve Vašem okolí - z očí do očí to bude o dost rychlejší než psaní po netu). Možná si pak budete jistější, nabudete více důvěry........ To vyhrožování a kontrola by mělo být až jako krajní možnost. Až do smrti dceru hlídat nemůžete a hlavně to ani není potřeba. A co tahle rodinná terapie? Zní to možná jako "velká věc" a problém má přeci dcera... Přesto to u mladistvích, kde je rodina stále hodně důležitá mnohé objasňuje a napomáhá. Prozatím hezký den.
Zpět