kourení trávy
mám patnáctiletého syna, navstevujícího 9. rocník základní skoly. Do osmé trídy byl vzorný zák s vyznamenáním. Po prázdninách otocil o 180 stupnu. Ve skole se zhorsil, jeho chování je taky zhorsene. Zacal kourit. Priznal se mi , ze si nekdy da travu. Rozmlouvam mu to, ale kouri dal. Kdyz prijde z venku, pokazde se ho ptam, tak mi rekne, ze si dal. Neni to kazdy den, aspon to tak tvrdi, nevim, jestli mu mam verit. Hodne chodi ven a styka se i se starsimi chlapci, kteri se mi moc nelibi. Jejich jmena mi nechce rict, ze je stejne neznam. Dokonce jsem se dozvedela, ze i nabizi travu dalsim. Mam strach . Doma nic nepestuje, protoze bydlime na panelaku. A kdo mu to dava. Nevim , jak se mam zachovat a co delat. V pololeti mel na vysvedceni jednu trojku z chemie, ale reditelskou dutku. Mysli si , ze mu ve skole vsichni ublizuji, jsou na nem zasedli, a tak jeho chovani se potom takto jevi. Ve skole mi taky rekli, ze si mam davat pozor u neho na koureni travy. Prijimaci zkousky delal na obchodni akademii, a taky se tam dostal. Ale ted uz tam nechce jit, nejradeji by sel na kuchare. Ztratil ctizadost a na nicem mu nezalezi. Pry az ho ze skoly vyhodi, abych se nedivila, stejne tam pry jit nechtel. Kdyz se s nim bavim o koureni, tak mi rekne, ze bych se divila, kdo vsechno kouri travu. Chtela jsem pro neho vzdycky to nejlepsi, tak jsem mu asi nechavala moc volneho casu. Doma nic delat nemusi, a taky zadny sport ani krouzek nepestuje. Hodne se toula po venku. Do uceni ho musim neustale nutit.,
Odpověděl:
Dobrý den, z vašeho dotazu cítím, že máte o syna strach. Takováto radikální změna opravdu nelze přehlédnout a já naprosto chápu, že Vám to vadí. V tom, co píšete, jsem si všimla několika důležitých momentů: to, že Vám syn přizná, že kouří trávu, je (přestože se Vám to přirozeně nelíbí) na jednu stranu pozitivní. Má k Vám důvěru a přizná Vám i takovou záležitost. Pokuste se tedy tuhle jeho důvěru neztratit... Povídejte si s ním i o jeho starostech a naslouchejte mu. To ale neznamená, že byste mu musela všechno dovolit. Právě naopak. Takový můj nápad je, že byste si třeba spolu mohli sednout a domluvit se na jasně daných pravidlech. Řekněte - nebo ještě lépe sepište - si konkrétní (to je důležité, čím konkrétnější, tím lépe se dá říct, zda jsou splněny nebo ne) věci, které Vám vadí, a které by Váš syn měl nebo naopak neměl dělat (např. právě nějaké domácí práce). A taky si spolu dohodněte, co se stane, když to nesplní, nějaké sankce. Tady ještě důležité upozornění - nedávejte sankce, které byste pak nechtěla nebo nemohla splnit. Zároveň dejte prostor i jemu, ať si i on řekne, co by rád zase on od Vás a co se stane, když to nesplníte. Mějte ale vždy na paměti důsledné dodržování Vaší dohody. Nevím, jestli jsem Vám odpověděla na všechno. Určitě můžete znova napsat a nabízím Vám i možnost si o tom popovídat na naší poradenské lince: 283 872 186. Není to jednoduché a zaručený recept neexistuje, ale přeju Vám, ať máte hodně síly a trpělivosti...
Zpět