Chci pomoct dceři II
Marty
Dobrý den, nedávno jsem psal do poradny dotaz pod číslem 836777, kdy jsem žádal o radu, jelikož jsem zjistil, že má 18letá dcera užívá pervitin. Tímto bych chtěl tedy velmi poděkovat za jeho zodpovězení a následně bych rád reagoval zpět na Vaše otázky.
Ano, s dcerou jsme vždy měli upřímný vztah, takže když mi sdělila, že poslední dobou užívá pervitin, byl jsem skutečně v šoku. Vlastně mi pořád hlavou běželo, že se to neděje, že se to přeci nemohlo stát nám. V médiích jsou uživatele pervitinu navíc vykresleni jako vychrtlé trosky, které nejsou schopny normální řeči, válí se na ulici a pervitin si píchají do žil. A přede mnou seděla krásná, upravená slečna, která mi zcela jasnou mluvou sdělila, že je uživatelkou pervitinu. Po dlouhé chvíli, kdy se ve mě střídaly šok s nadějí, že si třeba dělá legraci, přišla alespoň částečná úleva, když mi dcera sdělila, že pervitin šňupe a nikdy by si nic nepíchla. Bylo pro mě novinkou, že se dá pervitin i šňupat, nicméně jsem neměl pochyby o tom, že dcera mi říká pravdu.
Pochopitelně jsem následně dceru zasypal dotazy, kdy mi témeř na všechny bez problému odpověděla. Viděla, že jsem spíš vystrašený než rozlobený, asi i proto mi pár informací řekla i sama od sebe. Říkala mi, že ví, že je to škodlivé, ale že to má prostě jako zábavu místo alkoholu párkrát do měsíce, kdy za poslední měsíc měla asi 4 gramy. Tahle hodnota mi stejně nic neřekla, jelikož o drogách nevím vůbec nic. Řekla mi, že je to velmi málo a že na pervitinu není závislá. Dále říkala, že to je prostě jako lepší alkohol, že déle vydrží nespat, je přátelštější, uvolněnější, když jde někam s přáteli. Dále mi řekla, že si to občas dává i sama doma, jen trošku, když se potřebuje déle učit do školy. Stále se dušovala, že se jedná o velice malé dávky a že šňupáním se ani nejde předávkovat. Pochopitelně jsem jí řekl, že mám o ní velký strach, mluvili jsme spolu i o tom, co to s ní dělá po zdravotní stránce, kdy si stěžovala na občasnou bolest na hrudi, ale vzápětí dodala, že to je běžný vedlejší účinek. Jediné, co mi dcera neprozradila, kde drogu bere, kdo jí to prodal a zda to užívají i její přátelé. Vcelku jsem i chápal, že mi tohle říct nechce. Nakonec sama navrhla, že pervitin brát nebude, alespoň dokud bude bydlet u mě. Samozřejmě jsem vyjádřil přání, aby si ho nedávala už nikdy, ale zároveň jsem už v hlavě plánoval, jak ji za těch pár let, co ještě bude bydlet u mě, odvedu myšlenkami co nejdál od drog. Bohužel ale začínám mít velkou obavu, že to nebude mít takto veselé pokračování...
Uběhlo něco přes dva týdny, co proběhl rozhovor s dcerou. Od té doby jsem pečlivě zkoumal na internetu všechny možné informace o drogách, včetně těch odkazů, které jste mi poslali. Dceru jsem pak pár dní nijak nebombardoval dotazy, dával jsem jí pouze najevo, že věřím jejímu slibu. Jenže pochopitelně i přes důvěru jsem začal dceru bedlivě pozorovat a začal jsem si všímat nějakých změn, které jsou popsané i v základních informacích pro rodiče. I když se to pokoušela zakrývat, všimnul jsem si nějakých štípanců na rukou a krku. Když jsem se jí na to zeptal, odpověděla mi, že neví, že jí nejspíš kousnul nějaký hmyz. Vzhledem k ročnímu období je to pro mě dost těžko uvěřitelné. Tohle mě velmi ranilo, protože u dcery nejsem na lhaní zvyklý. Může být po pervitinu vyrážka? Také nevím, jakou jehlou se to aplikuje, i když to vypadalo jako rozdrbané štípance a navíc je měla i na krku.... Poté jsem si během týdne, kdy chodila do školy, všimnul, že odchází bez snídaně. Nesnídala tedy vždy doma, ale párkrát do týdne ano. /bytek hmotnosti jsem však zatím nezpozoroval. Také mi přijde, že se poslední dobou příliš neusmívá. Nejhorší však byl tenhle pátek večer, dcera seděla v obýváku na gauči, pilovala si nehty a měla k tomu puštěnou televizi. Já z různých důvodů prošel obývákem za ten večer několikrát v časovém úseku asi 5 hodin, kdy seděla pořád takřka ve stejné pozici a pozorovala, jak si pilníkem brousí nehty. Když jsem se jí zeptal, jestli je v pořádku, tak normálně reagovala, možná trochu podrážděně, že proč by neměla jako být. Včera jsem se pokoušel o další diskuzi na téma drogy, kdy jsem se ptal, co vlastně pervitin člověku přináší. Na to jsem se dozvěděl, že ze začátku je to prostě boží a pak už je to spíš na h****. Proč to tedy dál lidé užívají, jsem se však nedozvěděl, jelikož dcera zaujala skoro až hostilní postoj a oznámila mi, že už nebere a na tohle téma už se mnou nehodlá diskutovat.
Je možné, že její změny nálad a podivné chování je pořád nějaký následek toho užívání předtím? Je možné, že mi nelže a skutečně již drogy nebere? Nebo jsou to spíš známky akutní intoxikace a znamená to, že dcera pořád pervitin užívá? Nevím, co mám dělat. Chtěl bych se dcery zeptat, zda mi nelže, v nejhorším se jí aspoň nakouknout do tašky, jestli tam něco nemá, ale nechci zlomit její důvěru ve mě. Chci, aby mi vždycky mohla stoprocentně věřit a spolehnout se na mě. Opravdu nevím, co mám teď dělat... Nemůžu kvůli tomu pracovat ani spát. Děkuji za jakoukoliv radu.
Odpověděl: Gabriela Koryntová
Zdravím vás, Marty,
vypadá to, že spíš než že by se situace zklidnila, a vy získal jistotu, že dcera dodržuje, co slíbila, bojujete naopak s velkým strachem a úzkostmi, že vám dcera neříká pravdu. A tak si v jejím chování a reakcích ostražitě nejvíc všímáte každého sebemenšího náznaku toho, že dál v užívání pokračuje. Sám máte více a více otázka, více a více obav. A je to naprosto srozumitelné. Ale zároveň je vidět, že role hlídače moc nefunguje - i přes její slib, máte tendenci pochybovat a dohlížet, neustále se doptávat. A dcera se pak cítí pod dohledem, výslechem, a reaguje nepřátelsky. Navíc asi ani není na dohled a pochyby z vaší strany zvyklá, je to tak?
Z toho, co popisujete, je možné usuzovat na obě možnosti.
Dcera má špatnou pleť i náladu z toho, že užívá pervitin. Ten může obsahovat látky, na které tělo reaguje třebas i vyrážkou. Nebo si pod vlivem může roznípávat pupínky. To, že sedí 5 hodin a piluje si nehty, může být dané tím, že je pod vlivem a zaseklá na jedné činnosti. O to víc ji podráždí, když se ptáte, co se děje.
Ale stejně tak může být jen naštvaná, že si nemohla dát pervitin, jak by jinak v pátek večer udělala, a bojuje s chutěmi. Možná také neví, co jiného dělat. Jak jsem psala minule, je pervitin jednoduchá a docela rychlá a levná zkratka k mnoha hodinám dobrého pocitu a sebevědomí. A bývá těžké si takovou věc odepřít. Takže máte vysvětlení i pro špatnou náladu a hodiny nudy. A pupínky mohou být jen shoda náhod.
Co mi připadá jako varovný signál, je spotřeba 4g za měsíc a užívání i doma, kvůli učení. Běžně se užívá 0,2g a začínajícím uživatelům stačí na celý večer. Samosebou ale záleží na kvalitě, nicméně byla bych opatrná. Stejně tak zní pochybně i zlehčováná rizik - riziko předávkování (byť né nutně se smrtelnými následky) spojené s odpadnutím tu je i při šňupání. A bolest na hrudi rozhodně není příznak, který by k užívání nutně patřil. Stejně tak to může být signál přetížení kardiovaskulárního systému. Zdá se tedy - byť na dálku a takto zprostředkovaně přes vás, že pervitin přestává být pro dceru jen zábava, ale začíná to být berlička, ke které se uchyluje i přes jasné negativní dopady (prozrazení, vaše obavy, bolesti na hrudi). A sama pro sebe si říkám, co vlastně u pervitinu dcera hledá, co je to, co jí chybí. Stalo se v poslední době něco? Nová škola, parta, potřeba zapadnout, rozchod? Pervitin, stejně jako alkohol, většinu problémů neřeší, jen od nich na chvíli člověku odlehčí, a do budoucna někdy i naloží další.
Chápu, že vás současný stav dcery vyvádí z konceptu uživatele pervitinu jako loosera na ulici, ale pravdou je, že většina lidí přesně takto nenápadně začíná. Frekvence i množství Spousta lidí se včas vzpamatuje a na ulici neskončí, ale část bohužel ano. Nicméně pervitin pomáhá výkon zvyšovat, a někteří lidé dokáží poměrně dlouho fungovat a třebas i podávat lepší výkon, než dříve. A vůbec byste do nich neřekl, že mají problém s drogami.
Napadá mě, jestli by v tuhle chvíli tedy nepomohlo si spíš zajít s někým o všem podrobně promluvit. Možná v počátku spíše sám, v budoucnu třeba i s dcerou, pokud by byla ochotná vám v tomto směru vyjít vstříct. Jednak byste si tak trochu ulevil z prvnostního šoku, druhak byste si mohl ujasnit, na co se zaměřit, jak s dcerou komunikovat, aby se necítila pod tlakem a permanentním dozorem, ale na stranu druhou, abyste se cítil dobře v tom, když budete vyžadovat dodržování nějakých základních pravidel. Co myslíte, dávalo by vám něco takového smysl? Pokud ano, napište, která větší města vám jsou dobře dostupná, poslala bych kontakty.
S pozdravem,
Gabriela Minařík.
Zpět