PORADNA PRO RODIČE A BLÍZKÉuživatelů návykových látek

Experimentují vaši blízcí s drogami? Užívají drogy už dlouho a vám docházejí síly?

ZEPTAT SE Poslední odpovědi

Jak mám pomoci

Arichteva

Dobrý den, obracím se na Vas s radou jak pomoci svému bývalému příteli, který užívá pervitin. Před třemi lety jsme se dali dokupy a já otěhotněla, plánovali jsme spolu budoucnost. Bohužel to nedopadlo a teď tu máme dvouletou dceru, kterou chci chránit ale zároveň ji nechci zakazovat otce. Bývalý přítel začal s pervitinem už ve svých 16 (teď je mu 27), pak celých 8 let fetoval, snupal, pichal si, ale jakmile jsme se poznali a dali dokzpy tak přestal, bohužel cca po dvou letech se k tomu začal postupně vracet, podle jeho slov jsem ho k tomu vždy dohnala já a začal brát jen kvůli tomu že byl nešťastný,nejdriv to bylo jednou za půl roku, pak se to zkracovalo, spadnul do toho opět vloni v září kdy do prosince v nějakých pravidelných intervalech bral. V současné době už si i znovu pichal, což dělal naposledy před pár lety. Sám si připouští že ho to ničí a stahuje na dno a vidím na něm, že by chtěl pomoct ale kámen úrazu je, že nevím jak. Jak s ním o tom komunikovat, jak ho přesvědčit k nějaké léčbě, jak před tím vším uchránit dceru? Děkuji za odpověď.

Odpověděl: Gabriela Koryntová

Zdravím vás,

a díky za důvěru i otevřenost, se kterou se na naši poradnu obracíte.

 

Najít ta správná slova, která by mohla vašeho bývalého přítele motivovat ke změně, bude těžké. Neexistuje žádný manuál, který by vám něco takového zaručil. Váš vliv na přítele je omezený a nakonec bude vždy záležet hlavně na tom, co chce on a né vy. Nebude-li o změnu stát on sám, jsou vaše možnosti velmi omezené.

 

V rozhovoru s přítelem se můžete držet pravidel pro konstruktivní rozhovor (podrobněji zde), mluvit o tom, co vidíte, slyšíte, čeho si všímáte, neútočit, nedávat ultimáta, která nedodržím, nevydírat, nepodléhat velkým emocím, ale naopak jasně vyjadřovat svoje obavy a pocity z toho, co se děje, mluvit o tom, jak se cítím (z čeho máte strach, čemu nevěříte) a neskákat na první slib změny, naopak chtít vidět činy (opakovaně, né jednorázové záležitosti). Pomáhá i mít sama za sebe jasno, jak bych si představovala, aby vypadala společné péče o dceru, případně kontakt partnera s ní, a pokud si chcete klást podmínky, mít jasno, z jakých důvodů (mám obavy, nevěřím, že nebude brát, chci u toho být, případně za jakých podmínek jsem ochotná dělat změny a ústupky - prarodiče vaší dcery? atd.).

 

Rozhodně neuškodí, pokud si o celé situaci promluvíte v poradně. Tam zjistíte, jaká má partner možnosti léčby, pokud by o ni měl zájem. Ulevíte si od pocitů vzteku, viny i bezmoci a budete se moci soustředit na budoucnost, na to, jak ochránit sebe a svou dceru před užíváním drog na straně partnera. Věřím tomu, že se vám jednak uleví, druhak si ujasníte, co byste potřebovala, jaké máte možnosti a jak byste chtěla fungovat pro partnera, jak pro dceru. Bohužel jste v situaci, kdy je ono ideální naivní pohádkové řešení - budeme spolu, partner nebude užívat, budeme dobrými rodiči a šťastni - v nedohlednu. Minulost nejde smazat a v budoucnu nejspíš budete opakovaně hledat cesty, jak s bývalým partnerem fungovat jako rodiče. To, co si domluvíte dnes, může být za pár týdnů jinak. I proto věřím tomu, že není špatné mít kontakt na někoho nestranného, kdo vás v těžších chvílích podrží a podpoří - třeba právě na pracovníka nějaké poradny. Co vy na to? Dával by vám kontakt na poradnu smysl? Pokud ano, a nevíte, kam se obrátit, napište, která větší města jsou vám dobře dostupná, poslala bych vám kontakty.

 

S pozdravem a přáním hodně sil a trpělivosti,

Gabriela Minařík.

Zpět

Top