PORADNA PRO RODIČE A BLÍZKÉuživatelů návykových látek

Přítel a pervitin

Aneta

Dobrý den,
ráda bych, kdybyste mi poradili, jak mám postupovat v mé situaci. Jde o mého přítele, který užívá pervitin. Situace je taková, že jsem se před pár dny dozvěděla, že už více jak půl roku ho užívá a celou dobu mi s tím lhal. Abych začala od začátku, začal s ním přibližně před rokem, v té době měl nějaké problémy, které řešil hlavně alkoholem a extázema, ale prý jednou v baru mu někdo pervitin nabídl a on si dal i když dlouho odolával. V té době jsem spolu spíše nechodili, než chodili (jinak celkem jsme spolu přes 4 roky). Tenkrát mi o to řekl hnedka a já jelikož se drogami více zabývám v rámci studia i jsem chtěla v budoucnu pracovat se závislými, věděla jsem, jak velký problém to je. Takže jsem s ním i přesto, že se mi tím hrozně zhnusil, protože pervitin je pro mě fakt hnus, zůstala s cílem, abych mu od toho nějak pomohla. Měla jsem totiž pocit, že když s ním nezůstanu a nebudu ho mít tak aspoň trochu pod dohledem, situace se zhorší a propadne tomu úplně. Takže jsem s ním zůstala a první měsíc jsem to víceméně tolerovala, pak jsem mu dávala podmínky, jakože nebude fetovat, když je zrovna se mnou (nebydleli jsme spolu) apod., což docela dodržoval, ale stále s tím nepřestal. Mně pak už došla trpělivost, a řekla jsem mu, že pokud se mnou i nadále bude chtít být, drogy brát nebude. Rozhodl se, že teda přestane. V té době ho navíc vyhodili ze zaměstnání, protože tam kvůli drogám moc nechodil. Takže po tom, co se rozhodl, že chce přestat si sám od sebe našel práci řidiče. Já byla samozřejmě ráda, protože jsem si říkala jaká to bude skvělá motivace, že nebude fetovat, aby mu nesebrali zase řidičák, protože řídí rád (už mu ho jednou sebrali za trávu). No práce to nebyla moc dobrá, byl pryč celý den, vždycky ráno v 5 odjel a vracel se třeba i v 9 večer domů. Přemýšlel, že toho nechá a najde si jinou práci ale já trvala na tom, že pokud chce být se mnou, musí řídit, protože pro mě to byla taková jistota, že si nic nedá, i když jsem teda netrvala, aby dál pracoval pro tuhle firmu. Byla jsem ale svým způsobem ráda, že je takhle celý den pryč, protože neměl čas se scházet s "kamarády", se kterými předtím fetoval. Když začal pracovat, nastěhoval se ke mně a já ho tak měla fakt pod dohledem. Bohužel se po čase ukázalo, že v té firmě, i když tam jsou samí řidiči, dost lidí fetuje a přítel se s nima samozřejmě začal přirozeně kamarádit. Já jsem v tom samozřejmě viděla problém ale on mě přesvědčoval, že si znova dávat nechce. No čas ubíhal a já po pár měsících začala mít pocit, že se občas vrací z práce zfetovanej. Samozřejmě se mi tomu nechtělo věřit, říkala jsem si, že tak blbej, aby řídil pod vlivem není, takže když jsem se ho ptala jestli něco měl a on říkal, že ne, věřila jsem mu. Někdy jsem u něj pozorovala takový ty typický věci, který jsou po tom, co si člověk dá, ale vždycky mi to nějak odůvodnil a já tomu věřila. Postupně jsem ten pocit začala mít častěji a častěji, takže jsem se ho ptala třeba několikrát týdně, jestli si dal a on pořád tvdil, že ne. Věděl totiž, že kdyby se přiznal, hned bych se s ním rozešla. Tadyto vše se dělo v průběhu asi 8 měsíců. Situace vyeskalovala před pár dny, když jsem u něj náhodou našla dopis z listopadu, ve kterém bylo, že se podrobil odběru krve, protože nalízal. Tak jsem se ho ptala, co to má znamenat, on se mi snažil nejdřív něco nakecat, jakože nic neměl a že je to jenom nějaká chyba, pak ale přiznal, že si teda dal. Tak jsem se ho ptala kolikrát a on tvrdil, že jen jednou. Tomu jsem samozřejmě nevěřila. Pak z něj vypadlo, že fetuje už víc jak půl roku, že tehdy přestal asi na 2 měsíce ale jinak od té doby fetuje furt a že čeká na výsledky tří dalších testů, a že mu asi zase seberou řidičák. Já jsem se hned sebrala a odmítala s ním dál mluvit. Po chvilkách přemýšlení jsem jela za jeho rodiči, se kterýma má přítel docela dobré vztahy (oni ale nevěděli, že někdy užíval pervitin) a všechno jim řekla, protože už jsem se s tím dál nechtěla trápit sama a navíc jsem si uvědomila, že tohle už není sranda. Společně s jeho rodiči jsem tedy přemítala, co dál. samozřejmě bych ho nejradši vyhodila a už o něm nikdy neslyšela, ale bohužel pro mě mám v sobě takovéto sociální cítění, které mně prostě nutí lidem pomáhat, i když mi udělají sebe horší věc. No takže prostě nevím co dál. S přítelem jsem se o tom snažila klidně promluvit, vypadal, že si uvědomuje, že má problém ale říkal, že ví, že s tím teď nepřestane, protože už prý bez toho nedokáže fungovat a přijde si divnej, když není pod vlivem. A že s tím přestane, až bude chtít sám, jako to měl předtím s trávou (hulil asi 8 let, denně, pak s tím sám od sebe ze dne na den přestal). Že si myslí, že má silnou vůli a že s tím zvládne přestat, až bude chtít. A já nevím, jestli je to teda jen takový chvilkový a zvládne s tím přestat sám nebo už je na tom tolik závislý, že sám přestat nedokáže. Říkal, že teď to prostě potřebuje, protože má problémy s dluhy a hledá si novou práci, protože z tamtý ho nedávno vyhodili (ne kvůli drogám). Rozhodla jsem se, že mu s těmi problémy pomůžu, takže během tohohle týdne to vyřídíme, zatím se ty problémy ale nezdají až tak vážný. No a já teď řeším, jestli ho má vyhodit hned a zapomenout na něj, jenže to mi přijde nemožný, protože vím, že mě bude trápit, že nevím co dělá, nechci aby dopadl špatně a navíc píšu kvalifikační práci do školy na téma drogy, takže se tím budu ještě pár měsíců zabývat. Zároveň s ním ale nechci už být, protože mě hrozně ranilo, že mi tak lhal a celý ten vztah byl jen jedna velká lež. Jeho rodičům jsem řekla, že si s ním zkusím promluvit a pak že to kdyžtak zkusí oni, ale myslím, že žádné domlouvání mu nepomůže. Samozřejmě jsem ho zkoušela různě motivovat, ale říkal, že ani to, že bych ho opustila mu nepomůže s tím skončit. Navrhla jsem mu, aby odjel pracovat do zahraničí, protože o tom už dřív uvažoval, aby se dostal od těch jeho kamarádů pryč ale on sám říkal, že neví, jestli to pomůže. Abych to teda shrnula, nevím, jak dál postupovat, jestli se ho snažit dostat na léčení nebo ho nechat, aby s tím přestal sám, což nevím, jestli by to ještě zvládl. Omlouvám se, že je můj dotaz tak dlouhý, ale chtěla jsem Vám co nejvíce nastínit situaci.

Zpět