už nemůžu
nevím
Milý pane doktore Minaříku,prosím poraďte mi, jak dál. Mám dva syny, oba jsou už plnoletí a oba berou nebo brali drogy, starší byl už na léčení, ale na doléčování přestal chodit, nemá bydlení, nemá práci a mám pocit, že občas bere dál, mladší se na léčení chystá, ale už to nedokážu brát s takovým nadšením jako u toho staršího a podpořit ho, což samosebou bere jako křivdu, můj manžel už nad nimi zlomil hůl, ale já nemůžu a už mám pocit, že nemůžu nic, ani jim pomoci a ani sama žít dál bez nich, chodím na psychiatrii, ale nepomáhá to, Prosím - potřebuju odpověď alespoň takhle , protože budu vědět, že mám na co čekat, nemám si s kým jinak o tom promluvit a nevím, jak dál a už ani nemůžu.
Odpověděl: Jakub Minařík
Důležité myslím je, že máte svůj život a máte na něj určitě alespoň stejné právo, jako vaši synové. A to, že jste jednomu pomohla víc a ten druhý má dojem, že z jeho pokusů nejste moc nadšená - asi bych se nebál mu tohle říct - možná i s tím, že mu ráda pomůžete, ale jen pomůžete. Nosit ho už nemůžete, na to nemáte dost síly.
Z toho co píšete - mám trochu pocit že bych vám doporučil pokusit se vyhledat něco jako Rodičovskou skupinu. Jste v tom jak píšete vy sama. Manžel nad syny zlomil hůl - a spolupracovat na tom nechce. Potřebujete podporu - ne jen psychiatra - přece jen sdílená starost - poloviční starost a můžete najít i nějaký smysluplný model řešení.
Pokud jste z Prahy nebo okolí, stačí zavolat a můžeme se dohodnout na schůzce ... Pokud jste odjinud - když napíšete, nebo zavoláte - pokusím se vám vyhledat nějaký kontakt.
P.s. V medicíně pro první pomoc existuje taková poučka - lepší špinavej pacient, než sterilní mrtvola - jinak řečeno - lépe zastavit krvácení přímo v ráně třeba i rukou od hnoje, než si je běžet umít a hledat pak sterilní obvaz a pacient mezi tím vykrvácí. Vezměte to jako příměr a zkuste myslet na sebe. Protože pokud se sesypete - nepomůžete ani sobě a tuplem ne někomu jinému, I když je to vlastní dítě.
Nakonec mám dojem, že se musím trochu omluvit - je pátek odpoledne a já mám dojem, že některé moje formulace nejsou úplně diplomatické. Ale v tuhle chvíli to tak nějak jinak nedokážu napsat. V každém pádě - držím vám palce. A klidně zavolejte - rád vás usliším.
Zpět