Rodina
Max
Obracím se na vás s prosbou o radu. Má žena se před půl rokem stala drogově závislou, snad úplně nad vším co jde aplikovat nitrožilně+ prášky, no prostě cokoliv co zrovna sežene. Odešla ode mne i od našich dvou dětí. Cca před dvoumi měsíci se vrátila a já ji odvezl na detox. Byla tam deset dní a odešla další léčbu odmítla s tím že to zvládne sama s mojí pomocí. Přístřeší ji poskytla její matka a já mám děti v péči. Střídají se u ní stavy střízlivění a opojení drogou. Už asi měsíc se nepřetržitě vídáme snažím se jí pomocí ale léčbu stále odmítla tvrdí že když bude s námi vše vyprchá a drogu nebude potřebovat. Vím že je to běh na dlouho, ale už začínám být zoufalec. Máme se stále moc rádi. S dětmi už jsem ji dovolil se stýkat, vidím že to má na všechny dobrý vliv, byla vždy skvělá máma, ale vím že bez drogy nemůže fungovat a udržuje se tak každý den. Jsem přesvědčen že když ji znovu od nás odstřihnu budou to zpět a ještě horší. Často o tom s polu mluvíme, neustále. Co byste mi prosím poradili, jak bych se měl teď zachovat? Být ji stále oporou, nebo se na vyloženě vykašlat, když neudělá žádné kroky k vyléčení. Jaký postup by jste mi doporučili, abychom znovu měli naši rodinu a životy v pořádku. Děkuji
Odpověděl: Gabriela Koryntová
Zdravím vás, Maxi,
děkuji vám za dotaz i za důvěru, se kterou se na naši poradnu obracíte.
Rozumím tomu tak, že žena od vás a dětí odešla asi před půl rokem, střemhlavě se vrhla do drog, rovnou ve spojení s injekční aplikací, k tomu užívá prášky. Po 4 měsících se s vámi znovu zkontaktovala s tím, že by chtěla něco jinak ... nicméně od doby, co po pár dnech odešla z detoxu a ubytovala se u svojí matky, se vlastně už dva měsíce nic moc zásadního nemění. Je to tak? Střídají se u ní chvíle střízlivění a opojení drogou, po celou dobu slibuje, ale ... a vy byste jí rád pomohl, ale nevíte moc jak, jste nejspíš unavený, vyčerpaný, možná i zoufalý. Sedí to?
Maxi, mohla bych vám teď vyjmenovat jasné rady, co a jak se v podobných situacích doporučuje ... často je to hlavně ochrana sebe a dětí, myslet v první řadě na sebe, chtít vidět činy a ne jen poslouchat sliby, klidně i za cenu, že se prostě izolujete, nastavit jasné požadavky a být neústupný, tvrdý atd. ... nicméně plně si uvědomuju i to, že vám na vaší ženě pořád záleží, máte ji rád, bojíte se o ní, jste rád, že víte, kde je a jak na tom je, je vám líto toho, co se děje a možná cítíte i nějakou vinu. Je to prostě složité, náročné a vyčerpávající. Pletu se?
Kdyby to jen trochu šlo, doporučila bych vám obrátit se na Poradnu pro rodiče a blízké uživatelů drog, kde mají s podobnými situacemi zkušenosti. Jednak byste se tam trochu vypovídal, pomohli by vám utřídit si myšlenky, trochu byste se zorientoval v tom, co vlastně prožíváte, mohl byste si zkusit udělat plán, co po ženě chtít a jakým způsobem to vyžadovat ... měl byste tam někoho, kdo vás vyslechne a nesoudí ani vás, ani vaši ženu, někoho, kdo nehledá chyby, ale je tam naopak pro vás, aby vás podpořil a podržel v situaci, když to nebude jednoduché. Co vy na to? Dávalo by vám něco takového smysl? Dokázal byste sebrat odvahu a říct si o pomoc?
V Praze bych vás odkázala na naši poradnu, pokud jsou vám lépe dostpuná jiná města než Praha, napište která, pošlu kontakty. Služby poraden jsou poskytovány diskrétně a v naprosté většině případů i zdarma (jsou placené granty).
Doufám, že jsem vás odkazem na poradnu nevylekala. Ale říkám si, že pokud se situace takhle rychle a nebezpečně vyhrotila a figurují v ní děti, není důvod chodit dlouho kolem horké kaše a zkoušet naslepo, co by mohlo pomoct. Co říkáte?
S pozdravem a přáním trpělivosti a odvahy,
Gabriela Minařík.
Zpět