pervitin
Honey
Dobrý den,můj syn již min. rok a půl užívá Pervitin.Zkusili jsme již všechno,domluvy i výhrůžky.Podařilo se nám dostat ho 2x k psychiatrovi,ale potřetí tam nedošel.Odmítá jakoukoliv terapeutickou pomoc a jelikož je již dospělý,tak s tím bohužel nemůžeme nic udělat.Už nevíme co bychom mohli ještě zkusit.Bohužel i v této době
pře veškeré naše vysvětlování o nebezpečí nákazy chodí neustále ven a drogy stále užívá.Prosím o Vaši radu,děkuji.
Odpověděl: Gabriela Koryntová
Zdravím vás, Honey,
děkuji vám za důvěřu i za dotaz, se kterým se na nás obracíte.
Je mi líto, v jaké situaci se nacházíte. A rozumím tomu, že se nejspíš cítíte bezmocně a bezradně. Umím si představit i to, že jste z věčného řešení a přemlouvání a nátlaku, vyčerpaní, že přemýšlíte, co jste udělali špatně, i co byste ještě mohli udělat. Nejspíš se při sebemenším náznaku změny chytíte naděje a doufáte, že se něco změní. A ono nic.
Jak sama píšete, syn je plnoletý, a rozhodnutí je pouze na něm. Vaše moc nad jeho rozhodováním a chováním je minimální, né-li žádná. Jste rodič, na synovi vám záleží, chcete mu pomoci, ale zároveň si nevíte radi a možná vás i štve, že v době, kdy se lidé chrání proti přenosu koronaviru, se on sám dál dobrovolně ničí užíváním drog. Nedivila bych se, kdybyste se na něj zlobili.
Bohužel pro vás nemám žádnou jednoduchou ani zaručenou radu. Většina podobných situací se nějakou dobu vyvíjí, a i z toho důvodu je velmi těžké na dálku něco smysluplnného poradit. Obecně doporučujeme začít myslet v prvé řadě sami na sebe - prostě se chránit a zařídit, aby váš život synovo užívání ovlivňovalo co možná nejméně. Nezapomínat si dopřát hezké chvíle, užívat si život. A tím vlastně synovi ukázat, že život za to stojí i bez drog. Nemá příliš cenu nechat se ničit a vyčerpat se snahou, zatímco syn sám o změnu nestojí. Často se tím lidé ještě o to více vzdálí, navzájem si ublíží. Vaši pomoc a podporu bude syn potřebovat hlavně ve chvílích, kdy se pro změnu rozhodne sám. A věřte, většinou taková chvíli přijde.
Možná by vám pomohlo začít celou situaci konzultovat v poradně tak, abyste mohli získat od celé situace odstup. Jednak byste mohla mluvit o všem, co přožíváte, o tom, co potřebujete, zorientovala se v možnostech pomoci, ale i plánovat, jak se synem vést konstruktivní rozhovor, který by mu mohl pomoci uvědomit si nejen to, že s užíváním nesouhlasíte, ale i to, že má problém (třeba tím, že si budete všímat změn, dodržování dohod atd.). Následně by se vám nejspíš se synem lépe komunikovalo, vymezovalo svoje hranice a nastavovala pravidla fungování/kontaktu a případné pomoci tak, abyste nebyli v budoucnu zbytečně zklamaní, že vás syn znovu využil. Co vy na to? Dávalo by vám něco takového smysl?
Kdybyste stála o kontakt na poradnu, napište, která větší města jsou vám dobře dostupná (odkaz na naši Poradnu pro rodiče - zde). Jinak se můžete podívat alespoň na odkaz o tom, jak vést konstruktivní rozhovor. Primárně se zaměřuje na rodiče a děti, ale pravidla lze využít i ve vaší situaci, kdy je syn dospělý - odkaz zde.
S pozdravem a přáním hodně sil a trpělivosti,
Gabriela Minařík.
Zpět