Porada
Petr K.xxxxx
Máme pocit ,že vnuk je závislý na hraní
v mobilu a na internetu.
Hraje skoro neustále,do školy přestal chodit.
Výsledky ve výuce nejsou nevalné,protože
se krze hraní ani nemůže učit.Někdy hraje až do půlnoci,nebo i déle jak jsme vypozorovali.
A co je nejhorší vymýšlí si a lže.Lhaní je jak se zdá průvodní jev závislých na
něčem(droga,alkohol aj.)Nemáme pravdu?
Zatím žádné peníze neutrácí - zatím.
Ale co bude následovat?
Prosíme o radu jak vnuka vrátit zpět.
Děkuji
Petr K.xxxxxx
Odpověděl: Gabriela Koryntová
Zdravím vás, Petře,
díky za dotaz i za důvěru, se kterou se na naši poradnu obracíte.
Jestli tomu dobře rozumím, jde vám o vnuka, který v poslední době zanedbává učení, nechodí do školy, neučí se, místo toho hraje počítačové hry nebo tráví čas sledováním čehosi na internetu, lže.
Nepíšete v čem konkrétně lže, jestli jste s ním mluvili o tom, čemu na internetu věnuje čas, kolik času na něm tráví, co jiného ho baví, jestli má nějaké koníčky, přátele. Netuším, kolik je vnukovi let, jestli vnuka vychováváte, nebo zda je u svých rodičů, případně jak se na situaci dívají rodiče. Umím si představit, že máte v tuhle chvíli hlavně o vnuka obavy, možná jste se i několikrát s vnukem nepohodli ohledně času tráveného na internetu, je to tak?
Na jednu stranu vaše obavy naprosto chápu. Máte strach o něj, o jeho zdraví, budoucnost apod. Na stranu druhou je to tak, že dnes jsou technologie a počítače častou formou zábavy i trávení volného času ne jen pro děti, ale i pro dospělé. Děti často v určitém věkovém období začnou na počítači, mobilu, internetu trávit více času. Většinou je to právě v období puberty a dospívání. Ale máte naprostou pravdu, že jde o míru a jistě by to neměla být jejich jediná náplň, jejich jediný koníček. Pokud se tak stane, většinou stojí na pozadí nějaké jiné problémy, strachy a obavy, nepříjemné pocity, před kterými dítě utíká právě do prostředí internetu a her, kde může mít věci "pod kontrolou". Pokud podle vás přijatelnou míru vnuk překračuje, není nic jednoduššího, než s vnukem mluvit. Dřív, než se pustíte do dohadování, bylo by možná dobré mluvit o tom, jak se cítíte - že je vám například nepříjemné, když s ním mluvíte a on se věnuje mobilu, nebo že máte špatný pocit z toho, kolik času na mobilu nebo hraním tráví. Mluvte o svých pocitech, protože tím vnuka nenapadáte a neobviňujete. Jste to vy, kdo se tak cítí. Nabídněte mu ale i prostor, aby s vámi mluvil o tom, co vlastně dělá - hraje, co?, projevte zájem, podívejte se, nebuďte jen v odporu. Díky nahlédnutí do toho, čemu věnuje čas, možná pochopíte, co mu v běžném životě chybí - je to dobrodružství, pocit, že někam patří, že má přátele, že je v něčem dobrý? Věnujte mu svůj čas, nabídněte i jiné aktivity (ať už je to sledování zápasu, výlet někam, kam by se rád podívat - třeba i historicky spojený s hrou apod.).
Pokud nic z toho nepomáhá, je tu vždycky možnost vyhledat odbornou pomoc. Existují adiktologické poradny, které se věnují mladistvím a jejich rodinám. Nejčastěji se na ně obrací rodiče s dětmi, které buď experimentují s drogami, nebo propadly jiné závislosti - třeba hraní na počítači. Napíšete-li mi, která větší města jsou vám dobře dostupná, poslala bych vám kontakty.
Pro tuto chvíli je to ode mne vše. Budu ráda, když napíšete, jestli vám byla nějaká část odpovědi užitečná.
S pozdravem,
Gabriela Minařík.
Zpět