Jak mam pomoct dceři
HankaJxxxxxx
Dcera abstinovala, ale bohuzel znovu zacala uzivat pervitin. Chtela jsem s ni mluvit, mela nastoupit na vysokou skolu, ale nenastoupila. Rekla jsem ji ze ji nebudu v nicem podporovat, a at uz nechodi domu. Hrozně se trápím, nevím kde je, nemá peníze, žádné další oblečení, nic. Léčit se nechce. Nevim jak ji do léčebny dostat, vim ze musi chtit sama, ale neexistuje nejaky zpusob jak ji dostat na detox? Muzu zavolat sanitku kdyz by byla zfetovana? Je u vas registrovana od prosince lonskeho roku, chodila na terapie, ale prestala. Chci ji pomoct, ale nevim jak. Dekuji
Odpověděl: Gabriela Koryntová
Zdravím vás, Hanko,
předně vám chci poděkovat za důvěru a otevřenost, se kterou se na naši poradnu obracíte. Dále vás informuji o tom, že jsme vaše jméno pozměnili z důvodu zachování vaší anonymnity. Doufám, že je to tak pro vás v pořádku.
Naprosto chápu vaše pocity bezmoci, trápení, obavy a strach o život a zdraví dcery. Nedivila bych se, kdybyste o svém rozhodnutí pochybovala a možná se cítila vinná za to, co se s dcerou bude dít dál. Jste její máma a bylo by divné, kdyby vám to bylo jedno.
O situaci vaší dcery toho vím velmi málo. Vycházet mohu jen z toho mála, co jste napsala. Byť píšete, že nám od prosince dochází, nemám nejmenší představu, o koho by mohlo jít a ani bych to, z důvodu zachování anonymity vaší dcery, nezjišťovala.
Na základě toho mála, co vím, soudím, že je dcera svéprávná. Nebo se pletu? Pokud ano, a pod vlivem návykové látky akutně neohrožuje sebe nebo někoho jiného na životě a zdraví, nemá z mého pohledu příliš velkou cenu volat záchranku, ani policii. Nebude-li se chovat vůči nim agresivně a odmítne-li hospitalizaci, volala jste zcela zbytečně. Nemluvě o tom, že i kdyby jí nakonec odvezli, pravděpodobně bude druhý den venku.
Pokud by se vám i přesto podařilo dceru do léčby nějak dostat (třeba díky známostem, vyprovokování dcery k agresivnímu chování apod.), vězte, že podobnými cestami vynucený nástup do léčby se často mine účinkem a ve výsledku nadělá více škody, než užitku. Pacienti odchází s pocitem, že léčba je k ničemu a zbytečná. Do budoucna pak mohou mít o léčbě zcela mylnou představu, která je bude odrazovat od případného dobrovolného nástupu.
Nedobrovolně se člověk do léčby dostane jen na základě soudního rozhodnutí, kterému ale předchází soudní řízení, jehož je dotyčný účasten. a je také psychiatricky vyšetřen. Soudy dnes léčby nařizují spíše méně, a to právě z výše uvedených důvodů (nízká efektivita nedobrovolného léčení).
Takže je to přesně tak, jak říkáte: rozhodnutí je na dceři! Je to její život, její rozhodnutí. Vy se můžete v tuhle chvíli postarat hlavně o sebe, nedovolit dceři a její závislosti, aby zničila vás, nebo váš vztah k dceři. Chraňte se, najděte si v okolí poradnu, kam byste mohla třeba i opakovaně docházet a mluvit o tom, jak se cítíte, čím si procházíte, co vás trápí. Ne jen z toho důvodu, abyste si od těchto pocitů ulevila, ale i proto, abyste slyšela, že nejste jediná, kdo si něčím takovým prochází, že existují cesty, jak se chránit, a jak s dcerou komunikovat tak, abyste o ni nepřišla a zároveň jí třeba i pomohla uvědomit si, že byť jí máte ráda, nehodláte tolerovat její užívání drog. Podobné poradny jsou v každém větším městě, svoje služby poskytují velmi diskrétně a zdarma, stačí zavolat a objednat se. Dávala by vám návštěva poradny smysl? Pokud ano, můžete se obrátit na naši Poradnu pro rodiče v Žitná ul. v Praze. Kontakt přikládám níže.
Žitná 1574/51
110 00 Praha 1
pevná linka: +420 284 824 234
mobil: +420 739 268 527
e-mail: rodice@sananim.cz
S pozdravem a přáním, aby bylo lépe,
Gabriela Minařík.
Zpět