bratr
andy
dobrý den, chtěl by jsem se zeptat. Můj bratr 30let. už minimálně 13 let bere drogy a krade. Byl 4 roky ve vězení a už 3x na léčení z kterého vždy utekl. Momentálně tedy pracuje ale stále je uživatelem drog a zlodějem. Ale nejhorší na tom všem je že mu už nikdo nedokáže pomoct, nikomu nevěří a je neuvěřitelně paranoidní, stále si myslí že ho někdo sleduje, že má na ubytovně kamery, atd. Moje matka stále navrhuje opětovné léčení které podle mého názoru už je naprosto zbytečné. Mé matce jsem navrhoval at ho pošle do psychiatrie co nejdéle od naší rodiny, aby konečně přestal být tak paranoidní(myslí si jak chce někdo zabít, jak na něho každý něco chystá, atd..) Můžete mi prosím pomoci jak s tímto případem nějak bojovat. děkuji Andreas
Odpověděl: Gabriela Koryntová
Dobrý den, Andy,
chápu to tak, že už jste z věčného zabývání se bratrem a marnými pokusy mu pomoci, znovu věřit apod. unavený. Jestli se to celé vleče už celých 13 let, pak je to celkem pochopitelné. Často je závislost jednoho člena rodiny zničující i pro ostatní členy, obzvlášť jestli se stane svým způsobem středobodem veškerého dění. Trvá-li to 13 let, je těžké takový společný bod zájmu a starostí opustit. Nejtěžší to bývá pro rodiče. Ty jsou rodiči i v situaci, kdy je dětem 30 let.
Být po tolika letech unavený a vyčerpaný, je zcela pochopitelné. Dost možná jste z toho i otrávený a ztrácíte víru, možná jste i naštvaný, říkáte si, že by vám bylo lépe, kdyby byl bratr zavřený a vy jste mohli žít svůj život nezatížený starostmi o paranoidního bratra, který se i přes vaši podporu o změnu nesnaží. Zdá se, že bratr žádnou změnu neplánuje. Nejspíš k tomu má svoje důvody - možná si po těch letech nevěří, raději se drží toho, co zná, než aby riskoval, že znovu neuspěje a někoho dalšího včetně sebe samého zklame. Kdo ví.
Vypadá to, že těmi, kdo potřebují v tuto chvíli pomoc a podporu jste hlavně vy a vaše matka. Nevím, jaké jste měli dosud zkušenosti s formami pomoci rodinám a blízkým pro uživatele drog. Předpokládám, že nejspíš už nějaké schůzky s terapeuty máte společně, nebo vaše matka, za sebou, nebo se pletu?
Na jednu stranu mám pocit, že situace už trvá tolik let, že by bylo naivní myslet si, že se vše během pár týdnů nebo měsíců jakkoli vyřeší. Na stranu druhou mám zkušenost s lidmi, kteří užívají drogy, a to i s těmi, kteří se kvůli potížím s drogami dostali do vazby nebo vězení. A i přes všechny pochyby a nedůvěru, která je v podobných případech pochopitelná, jsem byla svědkem toho, jak se lidé dokázali i po tolika letech změnit. Domnívám se, že to trochu souvisí i s věkem, kdy kolem 30 let má pořád přeci jenom smysl ještě se o změnu pokusit. Nicméně rozhodnutí je na vašem bratrovi. Vy si můžete zjistit, jaké má možnosti a kam ho můžete směřovat, pokud by o pomoc stál. V jeho situaci by nejspíš nebylo od věci zvážit i kontakty na psychiatra. Ale nemá cenu, abyste se snažili víc, než kolik je pro vás únosné. Jakákoli větší pomoc se snadno vymkne z rukou a může se obrátit proti vám.
Jednoduše - věřím tomu, že bratr má pořád naději na změnu, pokud o ni sám bude stát. Na stranu druhou byste se i vy měli chránit a myslet na své duševní zdraví a pohodu. Nebojte se bratrovi vymezit a nastavit mu jasné hranice, s čím a za jakých okolností jste ochotni ho podporovat nebo mu pomoci. A nebojte se říct si o pomoc a získat tak názor někoho nestranného, kdo má s podobnými zamotanými situacemi, které se vlečou roky, zkušenost. Kdyby vám taková pomoc dávala smysl, ozvěte se, ráda vám pošlu odkazy na nejbližší poradny v okolí. Poradny fungují zdarma a velmi diskrétně. Co vy na to?
S pozdravem,
Gabriela Minařík.
Zpět