Co dál
Sicili
Dobrý den,
Už jsem zoufalá a potřebuji poradit co dál. můj manžel má za sebou v celku bohatou drogovou historii. Došel tak daleko, že si špatně napíchl žílu a ještě něčím ,, špatným" že mu vznikla sraženina a po celé ruce měl modřinu,to ho viděsilo a ze dne na den se vším přestal.4 měsíce po tom jsme se seznámili a teď jsme přez rok a půl spolu a vždycky mi říkal jak mu pomáhám a že by to beze mně nezvládl atd...no a letos v lednu jsem šla do koupelny a našla jsem tam narýsovanou lajnu.nevěděl že se vrátím domů dřív.no byla jsem v šoku,nikdy by mě nenapadlo že by to udělal! slíbil že to bylo od té doby co jsme spolu poprvé a že už to neudělá.no před třemi dny jsem zjistila že to nebylo ani poprvé ani naposledy.nedalo mi to a objednala jsem testy na drogy, řekla mu že bych chtěla vidět výpis z jeho účtu,a když jsem viděla jak se tváří tak jsem mu prohledala historii v telefonu a zjistila jsem že si hledal syntetickou moč,a zkoušel vyhledat jak udělat z pozitivního testu negativní.nedalo se jinak a musel s pravdou ven, řekl mi že šňupe od tý doby co jsem ho chytla. Ja jsem nikdy drogy nebrala a ani se o ně nezajímala,, takže když třeba nejedl nebo měl ,, nával" tak mi nedošlo co to vlastně je, teď už to vidím všechno jasněji a říkám si jak jsem blbá že jsem to neviděla...ráda bych ještě řekla že jsme měli krásný vztah a pokoušeli se o miminko.no příští měsíc se vrátíme domů a já nemám tušení co udělat,dala jsem mu ultimátum, buď léčebna nebo rozvod, nejdříve souhlasil ale teď se snaží vykroutit a říká že nemusíme odjíždět že to zvládne sám.ale nevěřím mu to ani náhodou, vlastně mu nevěřím vůbec a nevím jestli někdy budu.ja chápu že pro něj to teď je peklo, že má výčitky,ale já trpím taky, nechápu proč to udělal, prý z nudy,a že má nervy z cizí země,ale my jsme tady i kvůli dluhům který si udělal kvůli tomuhle svinstvu předtím.Děkuji za možnost se alespoň trošku vyzpovídat.
Odpověděl: Gabriela Koryntová
Zdravím vás, Sicili,
díky za dotaz.
Ono je klidně docela dobře možné, že to manžel zvládne sám - na nějakou dobu přestat, nebo to hodně omezit. Ale popravdě řečeno, docela dobře rozumím tomu, že se bojíte mu něco takového věřit. V minulosti užíval injekčně, což často znamená, že takový člověk užíval nějakou delší dobu a vlastně tím nejrizikovějším možným způsobem. Znamená to, že byl v užším kontaktu s lidmi, které drogy distribuují, pohybují se za hranicemi zákona. To už většinou není užívání jednou za týden, ale častěji. To většinou také znamená minimálně psychickou závislost. K nějakému omezení ho dohnaly až zdravotní problémy, né ty finanční. A těžko říct, jestli se můžete spolehnout na jeho slova o tom, že do nedávna neužíval.
Kvůli drogám si nadělal dluhy, které se snažíte v zahraničí pořešit a zároveň vám říká, že důvodem návratu k drogám je právě pobyt v zahraničí. Upřímně se vůbec nedivím tomu, že nevíte, kde je v tuhle chvíli pravda.
Krom vyslechnutí a nějakých obecných rad však v tuhle chvíli nevím, co bych vám mohla nabídnout, co by vám pomohlo, ulevilo, co byste vlastně potřebovala, aby se vám dál snáze rozhodovalo, co a jak udělat, na čem trvat, na co si dát pozor, v čem možná naopak polevit.
Píšete, že se chcete vrátit domů do ČR a budete trvat na léčebně. Nejspíš jste tahle rozhodnutí udělala v pocitech zoufalství, bezmoci a bezradnosti, s touhou mít aspoň nějaký plán. Manžel na to nejprve kývnul, postupně se však snaží z obojího vymluvit. Těžko říct, co je v pozadí.
Z praxe mi přijde zcela přirozené chránit v první řadě sebe samotnou - svoje zdraví, bezpečí i finance. To, že budete v těchto ohledech důsledná, bude jasná zpráva pro manžela: "tohle je pro mne přes čáru a nehodlám o tom diskutovat". Obávala bych se, že pokud v některé z oblastí polevíte, třeba pod tíhou výčitek nebo z pocitu viny, nebo proto, že vás manžel přesvědčí, ukolébá sliby, obrátí se to nakonec proti vám. Udržet si takovou pozici je často velmi těžké, protože vám bez pochyby na manželovi záleží, měli jste do nedávna velké plány a nejspíš není jednoduché najít rovnováhu mezi ochranou sebe sama a pomocí manželovi.
Není ve vaší moci mít manžela pod kontrolou 24 hodin denně - rozhodnutí, jestli bude užívat drogy nebo ne, je na něm. Vy mu v tom můžete být oporou, ale nemělo by to být na váš úkor. Pokud bude manžel chtít, dokáže si k drogám najít cestu i v zahraničí. Nyní nedokázal přestat ani tehdy, kdy jste jeho užití náhodně odhalila. Peníze, které mají vyřešit problémy z drog znovu za drogy utrácí. Vás zklamal, ztratil vaši důvěru. Chápala bych to tedy logicky tak, že užívání nemá pod kontrolou, ať už by si to přál sebevíc a chce o tom přesvědčit sebe i vás. Vaše ultimátum ho může na nějakou dobu vystrašit, otázka je, jak dlouho tenhle efekt vydrží a kdy vyprchá.
Jak jsem psala, vaše možnosti kontroly jsou omezené, ale nejste bezmocná. Můžete pokračovat v dozoru, kdy budete hlídat účet, počítač, telefon apod., ale dostanete se tak do pasti a dlouhodobě to vašemu vztahu nejspíš neprospěje. Můžete si ale zkusit sama pro sebe (a pak i partnerovi) říct, jak se vlastně momentálně cítíte. To je pole, kde se vyhnete ultimátům, vydírání nebo výčitkám - prostě mluvte o svých pocitech - jak se cítíte, že vám na něm záleží, máte ho ráda, ale že se bojíte, nevěříte, jste zklamaná, nerozumíte ... nečekejte odpovědi nebo vysvětlení, ale dejte mu vědět, jak jste na tom a co byste v tuhle chvíli potřebovala - čas, klid, jistoty, pravdu, jet domů, jasná pravidla apod.? Myslete v první řadě na sebe a nebojte se v tom být upřímná. Není nutné, abyste partnerovi dávala další šance, věřila, nebo rušila ultimátum rozvodem - na to všechno máte plné právo. Jste v pozici, kdy si můžete diktovat podmínky. Nicméně může se stát, že na ně manžel nepřistoupí. I proto by bylo fajn vyslechnout i jeho - nejspíš ani on není v tuhle chvíli spokojený, ale dost pravděpodobně se bojí, že o vás přijde. Možná i proto vám neříká celou pravdu ... a třeva doufá, že to celé ještě nějak uhraje nebo polovinu ututlá. Chcete-li dát vztahu šanci - a chápu, že byste ráda - nabídněte mu prostor říct pravdu s tím, že vám dá prostor a čas si vše promyslet. A nebo to klidně odložte až na moment, kdy se vrátíte do Čech.
Krom toho si zkuste říct, co byste teď potřebovala, co by vám pomohlo. Nemyslete v tu chvíli na manžela, ale v prvé řadě na sebe a na to, abyste se cítila dobře a bezpečně. Jestli se chcete vrátit do ČR, udělejte to klidně i sama. S manželem se zkuste domluvit na tom, co od něj očekáváte a pak se toho držte. A co vám rozhodně pomůže je mít po ruce někoho, kdo vám bude oporou ve chvílích, kdy vám bude těžko a budete potřebovat vyslechnout (a né rady a snadná řešení typu: vykašli se na něj), podpořit, abyste nepolevila a nenabíhala si z lítosti, vyčerpání, únavy, nebo pocitů samoty, do průšvihu. Může to být nestranná kamarádka (ale jsou takové?) a nebo spíš nějaký odborník, který vás vyslechne a pomůže hledat cesty, jak dál, aniž by vás nebo vaše rozhodnutí soudil, nebo hledal, kde jste udělala chybu a kdo má na čem vinu. Kdybyste byla v ČR, rovnou bych vás odkázala na poradnu pro rodiče a blízké uživatelů drog. Tyto služby jsou v ČR zdarma a jsou poskytovány velmi diskrétně. Stačí zavolat a objednat se. Ne jen, že byste tam mohla podrobně probrat, co se stalo, vypovídala se, ale zároveň byste se mohla zorientovat v možnostech léčby a pomoci pro manžela, a v případě potřeby by s vámi mohl přijít i manžel. Co myslíte? Dávala by vám taková pomoc smysl? Pokud ano, napište, která větší města vám po návratu do ČR budou dobře dostupná, poslala bych vám kontakt na poradnu, kam byste mohla zavolat a možná už i po telefonu se více rozpovídat a objednat se na termín, až se vrátíte. Co vy na to?
Kdyby to šlo, ráda bych vás podpořila v tom, abyste se nebála stát si za svým, dodala vám odvahu, sílu a výdrž a trpělivost. To všechno budete potřebovat!
Držte se a kdybyste potřebovala kontakty, nebo jen chtěla napsat, jak se situace vyvíjí, napište znovu, jsme tu pro vás.
Zdraví,
Gabriela Minařík.
Zpět