PORADNA PRO RODIČE A BLÍZKÉuživatelů návykových látek

Nikdy jsem si nemyslel,

že  budu sedět v kroužku rodičů, jejichž děti berou drogy, a že se dokonce sám budu neznámým lidem svěřovat, k čemu došlo u nás doma a jak to prožíváme. Ale stalo se mi to, poprvé před týdnem, a dnes jsem v tom kroužku seděl podruhé. Říká se tomu rodičovská skupina a připadá mi to docela zajímavé - upřímně řečeno, začalo mi to připadat zajímavé, když jsem se trochu zbavil těch počátečních pocitů ostychu a trapnosti.

To co nás spojuje, je, že naše děti mají problémy s drogami a my máme problémy se svými dětmi. Jinak  se na rodičovské skupině setkávám s různými lidmi, ale většinou jsou to lidé docela normální, jaké znám ze svého okolí. Skupinu vede sympatická psycholožka, o dost mladší než já. Čekal jsem, že bude každému dávat nějaké rady a doporučení, je přece odborník na věci kterým my nerozumíme, a trochu jsem přitom pochyboval, jestli má na to dost zkušeností, ale ona hlavně nechala mluvit nás, docela volně. Asi je to nejlepší, protože když jsem poslouchal, co říkají ostatní, leccos se mi ujasnilo.

Samozřejmě, když člověk zjistí, že jeho dítě bere drogy, neví, jak se k tomu postavit. Vyčítá si leccos z minulosti, vyčítá to manželovi nebo manželce,   vyčítá svému dítěti, chce na něm sliby, že toho nechá, vedou se o tom po večerech nekonečné rozhovory nebo hádky, ale nikdo vlastně neví, jak se zachovat a jak svému dítěti pomoci. To chceme všichni, ale asi na to neexistuje žádný recept.

Nemluvilo se ani tolik o drogách, jako o každodenním životě, a to bylo hodně poučné. Někdy mě to přímo zdvihalo ze židle a v duchu jsem si říkal: "Takhle se přece k němu - nebo k ní - nemůžete chovat:!" Jedna maminka vyprávěla o svém synovi, který bere dva roky pervitin, a bylo jasné, že je to rozmazlený a nesamostatný kluk, kterého ona celý život dusila samou láskou a péčí, takže si nenavykl na žádnou zodpovědnost. Teď ho pořád kontroluje a všechno mu sama zařizuje, na úřadech i v různých léčebnách, a je těžce zklamaná, že syn nechce s drogami přestat. Nebo ten otec, asi mého věku, vypadá jako úspěšný podnikatel a také se pochlubil, že úspěšně podniká. Od malička svoji dceru cepoval, aby to někam dotáhla - ve škole, v tenise, v cizích jazycích,  teď ji cepuje, aby přestala brát drogy, nasadil doma tvrdý režim, jak sám říká, a diví se, že to nefunguje. A ta ustaraná paní, co je sama s dvěma dětmi, vyčerpává všechnu svou pozornost na to starší, které se zapletlo s drogami, a je úplně uštvaná obavami, strachem, vlastní bezradností ...musí to být pro ni hrozné, ale má přece ještě mladší dítě, které ji také potřebuje! Možná by měla na prvním místě něco udělat sama pro sebe, aby ji to tak nedeptalo.

Mluvím o rodičích, a přitom mě dost překvapilo, že na tu skupinu chodí hlavně matky. Ten podnikatel a já jsme byli jediní muži a připadali jsme si jako v dámském klubu. "Muži vždycky někde chybí," podotkla psycholožka. Přitom v těch rodinách muži nechybí, i ty rozvedené matky mají třeba přítele nebo se dítě pořád stýká se svým otcem. Co je s těmi mužskými? Stydí se (jako já ze začátku), nechtějí se angažovat a vymlouvají se na práci, nebo je do toho jejich ženy vlastně ani nechtějí vtahovat? A jak se pak mají na něčem dohodnout, když jde o dítě?

Držel jsem se zpátky, protože jsem byl ve skupině nováček, ale ostatní měli kritické připomínky k sobě navzájem, a samozřejmě také ke mně, když jsem jenom stručně pověděl, co máme za problémy s naší dcerou.  Podvádí nás a lže nám, už jsme si to mnohokrát vyříkali a slíbila nám, že ten pervitin brát přestane, ale po čase vyšlo najevo, že to byly zase plané sliby. Kupodivu ji ještě nevyrazili ze zaměstnání, snaží se to zvládat, protože má zajímavou práci a záleží jí na tom, aby o ni nepřišla. Taky si prý chodí měnit jehly a stříkačky právě do toho centra, kde probíhá ta rodičovská skupina, a snad i na nějaké pohovory, jenomže to přece není žádné léčení! Drogy bere pořád a léčit se nechce. A ten podnikatel, co pořád cepuje svou dceru, mně vytknul, že jsem nespokojený! Myslí, že si naše dcera vede docela dobře a sám by prý byl rád, kdyby to u nich bylo aspoň takhle.

Musím si o tom doma promluvit s manželkou. A příště by měla jít na skupinu ona, třeba se také něco zajímavého dozví, nebo se bude aspoň cítit líp, když si postěžuje.         

Fakta -  o injekčním užívání drog

Injekční užívání (vpichování do žil) je nejnebezpečnějším způsobem užívání drog. Je charakteristické pro pervitin a heroin. Uživatelé těchto drog někdy začínají s méně škodlivými způsoby (kouření, vdechování kouře z kovové folie), časem však přejdou "na jehlu", aby ušetřili, protože získávají vyšší účinek za stejnou cenu. Nejčastějším místem vpichování je loketní jamka. Postupně si uživatel může poškodit žíly na obou pažích a musí se uchýlit k jiným místům vpichování (nejčastěji na hřbetě a mezi prsty ruky a nohy, ve tříslech, v podpaží, na krku) nebo volí tato méně známá a více chráněná místa od začátku kvůli utajení.  Injekční  užívání často vede k místním zánětům kůže, podkoží a žil - protože drogově závislí obvykle nevyhledávají lékařské ošetření,  může se zánět zvětšit a rozšířit, zhnisat a vyplavit hnis do krve a do  celého organismu, postihnout životně důležité orgány nebo ohrozit život celkovou sepsí. Další nebezpečí představují různé příměsi, kterými se droga ředí, a které se dostávají do krve a do orgánů. Největším rizikem je však nákaza virem AIDS nebo viry infekčních žloutenek, z nichž žloutenky typu B a C jsou závažnými a často život ohrožujícími chorobami. Nákaza se přenáší znečištěným injekčním náčiním, které používá více lidí, kromě toho se uvedené viry šíří  nechráněným sexuálním stykem. Od jednoho nakaženého se tak viry mohou dostat k desítkám a stovkám dalších lidí, i k těm, kteří drogy vůbec neužívají. Aby se předešlo šíření těchto nebezpečných nemocí, provádějí specializovaná střediska výměnu injekčního náčiní v terénu, v mobilních jednotkách i v místnostech. Výměnný program je spojen s poučením o bezpečnějších způsobech užití drogy a o bezpečném sexu (včetně rozdávání kondomů) Fakt, že se AIDS u nás tak hrozivě nerozšířil jako ve vyspělých zemích a ve východní Evropě, lze částečně přičíst tomu, že se s výměnnými programy i příslušnou osvětou v rizikových skupinách začalo již brzy v 90.letech.

Často kladená otázka: co znamená "závislost"?

Závislý na drogách (včetně alkoholu a tabáku) by měl splňovat nejméně tři z uvedených charakteristik v posledním roce:

• má silné puzení, nutkavou potřebu užít drogu
• má porušené sebeovládání při jejím užívání, ztrácí sebekontrolu
• užívá dál  i přes škodlivé následky, není schopen odpoutat se navzdory tělesným, duševním a sociálním komplikacím
• upřednostňuje drogu před všemi ostatními činnostmi, závazky, normami a hodnotami,  převažující orientace na životní styl s drogou, její shánění a zotavování se z jejího účinku
• zvyšuje dávky, aby se dostavil žádoucí účinek, snáší stále větší množství drogy   (u alkoholu později zase snáší stále méně)
• trpí odvykacím stavem ("absťák") při nedostatku či vysazení drogy

Ne každý, kdo opakovaně či dlouhodobě užívá drogu (včetně alkoholu a tabáku), je závislý. O škodlivém (problémovém) užívání či zneužívání drogy mluvíme tehdy, jestliže se dotyčný vyznačuje aspoň jednou z následujících charakteristik a navzdory uvedeným problémům užívá drogu dál:

• kvůli užívání drogy opakovaně neplní své důležité povinnosti vpráci, ve škole nebo doma
• opakovaně užívá drogu vsituaci, kdy je to fyzicky nebezpečné (např. jako řidič)
• má právní problémy spojené sužíváním drogy
• má trvalé nebo opakující se zdravotní, mezilidské (rodinné, partnerské) a/nebo sociální problémy spojené sužíváním drogy

Rada, jak ušetřit - NERVY

Některé typy rodičovského chování mohou ublížit dětem i rodičům. Vznikne-li v rodině problém (nejen problém s drogami, ale i tělesná či duševní nemoc, pracovní nebo studijní neúspěch), může takové chování ztížit nebo zabrzdit jeho přiměřené řešení.  Patří sem například:

• "opičí láska," rozmazlování, citové vydírání, udržování vzávislosti na rodičích
• vedení knesamostatnosti - dělat něco za dítě, ne sním
• nadměrné zdůrazňování výkonu, kázně, pořádku
• chaotičnost, chybění pravidel
• zahlcení obavami a strachy
• nadměrná kritičnost, nedostatek ocenění (i za maličkosti)
• zanedbávání jednoho dítěte kvůli druhému, zanedbávání partnera kvůli dětem, zanedbávání sebe kvůli ostatním

Jestliže problém vypukne (a nemusí to být jen problém s drogami), netrapte se příliš dlouho s tím, co jste udělali špatně. Všichni děláme ve výchově svých dětí řadu chyb, které nám vadí u jiných, které nám vadily u našich rodičů, nebo děláme jiné chyby, abychom se těmto chybám vyhnuli. Ale nemysleli jsme to špatně,  ne? Neobviňujte příliš dlouho sebe, partnera nebo dítě - podstatné je, co budete dělat teď.