PORADNA PRO RODIČE A BLÍZKÉuživatelů návykových látek

Nikdy jsem si nemyslel,

že si budu připadat jako mezi dvěma mlýnskými kameny. Měli jsme to v rodině  docela dobře rozdělené - já, moje žena a náš syn, kterému je teď 17.  Já jsem byl ten přízemní pracant, moje žena se starala o to, abychom duševně nezakrněli a občas nám přepnula fotbal na psychologický film. Pak začala být hodně pracovně vytížená, jejích zkulturňovacích zásahů ubývalo a my jsme si se synem mohli sportů v televizi užívat po libosti.  Ale teď už mě to netěší. Žena přijde unavená domů, uvaří, aby se neřeklo, rozloží si práci, kterou přináší z kanceláře, je nedůtklivá a nervy jí jen hrajou. Já jsem jen obyčejný chlap, který si s tím neví rady, a abych jí šetřil, raději nemluvíme. Donedávna mi v tom syn pomáhal - "máma potřebuje klid, máma má pocuchané nervy, my chlapi si poradíme." Myslel jsem si, že to mezi námi chlapy  bude čím dál lepší, že my chlapi to prostě nějak vždycky zvládneme, ale  teď  se bojím, že to nezvládneme, že to nezvládnu já, ani moje žena a už vůbec ne náš syn. 

O klucích, které pamatuju jako sportovní  kamarády  mého syna, se povídá, že jedou v drogách, a sousedka se mě tuhle u popelnice ptala, jestli nevím, kdo si z kočárkárny dělá drogové doupě.  Stál jsem tam zaraženě a doma potom si dával dohromady to, co mi snad mělo napovědět, ale zatím mi to divné nepřipadalo. Jak často a kam chodí kluk z domu? Už vůbec neznám jeho kamarády. Od té doby, co jsou mobily, nevím ani kdo mu volá a kdy. Vlastně ani nevím, kolik peněz má a za co je utrácí. Občas si dá nějaké to pivo, to z něho cítím, ale jak poznám, že mu oči neplavou po pivě, ale třeba po marihuaně? A co teprve to další? Sousedka povídala o stříkačkách a jehlách v té kočárkárně, ale to bych mu musel vyhrnovat rukávy a jak dlouho je vůbec takový vpich po jehle vidět? Když to řeknu ženě, ta se rozsype nebo odmítne o tom mluvit, protože náš kluk by přece nikdy nic takového nemohl udělat, ona ho přece vychovala dobře. Jenomže když klukem puberta třískala, tak jsem jeho průšvihy žehlil, abych jí šetřil nervy, a  tohle už nemusí být jen průšvih puberťáka. Kluk se chová jak spící panna, moc nemluví, na všechno vrčí a kloudného slova z něj nevyrazím. Jindy zas přijde, má spoustu řečí, ale jakoby mluvil z cesty. V podstatě mi nikdy neřekne,  kde byl a co dělal, a když se ptám na školu, odbude to mávnutím ruky. Nechci mu lézt do věcí, vím, že si píše nějaký tajnosti, ale já bych to taky nesnesl a kdyby šlo třeba o jeho  psaní holce, styděl bych se sám před sebou. Jenže kde mám vzít důkaz či jistotu, že v něčem lítá?

S ženou o tom mluvit nemůžu. Chtít, aby se mnou prohledala jeho věci, to by byl oheň na střeše, že ctít soukromí a věřit si navzájem je to nejdůležitější v rodině.  Slyšel jsem o testech, které zbarví papírek, když je v moči droga. Ale jak dostanu jeho moč na ten papírek?  To bych mu musel říct. Když mu to řeknu a nebude to pravda, už nikdy nebudeme kamarádi. Když budu mít zavřené oči, jako to dělá  moje žena, propásnu možná možnost mu zavčas pomoct a nikdy si to neodpustím. Když půjdu na zdravotní středisko, kdoví co mi řeknou, třeba s tím nedělají žádné ciráty, předvolají si ho a nebo si ho dokonce dají předvést policií! A my budeme mít ostudu v celém baráku a na klukovi vždycky zůstane nálepka, že je feťák. I kdyby to pravda byla, tak chci najít řešení, které by mu tak neublížilo. Tak jak přijít na to, jestli jsou v tom drogy?

Fakta o včasné pomoci

Skutečnost, že dospívající člověk začal brát drogy, ještě nemusí být tragická. Záleží na mnoha okolnostech: jak často je bere, jak dlouho a zejména o jaké drogy se jedná. Heroin a pervitin vedou rychle k vzniku závislosti a k dalším zdravotním a sociálním poškozením. U ostatních látek není riziko tak vysoké, ale delší  užívání žádné drogy nelze brát na lehkou váhu. Včasná odborná pomoc (ne ještě léčení, ale poradenství) může zabránit rozvoji škodlivého užívání a přitom neznamená, že dítěti přilepí nálepka "feťáka". 

Ideální je, když se rodina na vyhledání odborné pomoci domluví a přijdou všichni, rodiče i dítě. Ne vždycky je to ale možné. Přitom podezírání a utajování, zbrklé obvinění, nátlak a ultimata mohou v rodině způsobit řadu škod. Včasná pomoc je tedy i to, když se jeden z rodičů obrátí na odborné zařízení, v nejistotě a v bezradnosti, sám kvůli sobě, pro vlastní podporu a orientaci. Ještě lepší je, když přijdou oba rodiče nebo partneři.  Nemůže se tím  nic zkazit. Přiznat problém není ostuda, potlačit jej a neřešit může vést k neštěstí pro celou rodinu.  

Často kladená otázka: jak poznám, že moje dítě bere  drogy?

Užívání drog se tají a maskuje, jak nejvíc je to možné. S nejzřetelnějšími příznaky po užití drogy vaše dítě obvykle domů nepřijde.  Přesvědčivé je, jestliže nacházíte stopy po injekčním užití (vpichy), příslušenství k používání drogy nebo přímo drogu. Ale jsou tu i další možné známky:

• blízký přítel/přítelkyně bere
• změna přátel, ztráta kvalitních přátel, izolování od normálních vrstevníků
• obhajoba lidí, kteří užívají drogy, ztotožňování se snimi jako se vzory
• náhlé zhoršení vzhledu, zdraví a péče o zevnějšek, změny v oblékání
• náhlé zhoršení výkonu ve škole či vpráci, absence
• změny vchování, agresivita, podrážděnost, lhaní a tajnůstkářství, nedochvilnost, zapomnětlivost
• ztráta chuti kjídlu a výraznější hubnutí
• neodůvodněné střídání nálad, smutek a naopak veselí
• zamykání se vpokojíčku, vkoupelně, na záchodě
• nadměrná vyčerpanost a snadná unavitelnost, neobvyklá ospalost
• odchody a útěky zdomova
• ztráta kvalitních zájmů, zálib a hodnot

Je důležité nedělat předčasné závěry, do nichž se promítají vaše úzkosti a obavy. Řada těchto projevů doprovází dospívání a nemusí být přímo známkou užívání drog. Své dítě nejlépe znáte právě vy a podle toho můžete určit, jak je vaše podezření pravděpodobné.   A vždy byste také měli mít předem rozmyšleno, co budete dělat, pokud se vaše podezření potvrdí. 

Rada,  jak ušetřit důvěru

Jestliže vaše dítě bere drogy, asi je nezačalo brát včera a vy to nemusíte začít řešit hned dnes.  Pokud si myslíte, že musíte, navštivte sám nebo sama odbornou poradnu. Nevyhlašujte válku a zejména ne  špionážní akci.   Nedělejte nic tajně a za zády druhého, nepěstujte si podezření sám pro sebe. Máte právo mít obavy, máte právo se i mýlit,  ale ať to bude jakkoliv, otevřeným jednáním můžete přispět k zachování vzájemné důvěry. Také důvěra v zařízení, která poskytují odbornou pomoc, je důležitá, někdy se obtížně získává, ale vždycky snadno ztrácí. Odbornou pomocí byste neměli své dítě strašit ani mu jí vyhrožovat - je to stejné jako se zubaři a s očkováním.